pondělí 8. února 2016

Článek na přání - moje těhotenství, příprava na porod, porod a pobyt v nemocnici

Ahojky holky,

konečně jsem se rozhoupala napsat tento Vámi žádaný článek. Přemýšlela jsem o tom, co bych Vám mohla říct, co by Vás zajímalo a co by Vám jednou mohlo v těhotenství pomoci.

Naše krásná holčička Emilka se narodila 27. 8. 2015.

Jak jsme se začali snažit o miminko?

Abych řekla pravdu, tak jsme si s manželem pořád říkali, že máme na miminko čas, že jsme ještě moc mladí. Ale loni v prosinci se to v nás zlomilo. Musím se přiznat, že ten zlom nastal především vlivem smutné události, která naši rodinu velmi zasáhla, jsme se rozhodli, že nastal ten správný čas na miminko. A hned v lednu to nastalo - mé tělo nějak poznalo, že čekám dítě ještě dříve než měla přijít menstruace. Byl to takový zvláštní pocit, ale žádné nevolnosti se nekonaly.

Jak probíhalo mé těhotenství?

Díky Bohu jsem po celých 9 měsíců neměla žádné větší komplikace. Nevolnosti mne úplně minuly, jen vlastně první trimestr jsem byla hodně unavená. Pořád bych jen spala, ale jinak jsem byla úplně bez potíží. Ale to bylo z té fyzické stránky. Po stránce psychické to bylo nejtěžších 9 měsíců mého života, protože můj taťka procházel těžkou nemocí. Takže kromě chození do práce mne čekalo ještě jezdění po nemocnicích a vyšetřeních s taťkou. Co se týče chutí na jídlo, ty jsem měla stejné jako před otěhotněním, nejedla jsem ani víc ani méně než dřív, neměla jsem žádné divné chuti. Těhotenství jsem prožila jako bych ani těhotná nebyla, s manželem jsme chodili na rockové koncerty, do přírody. Celé léto jsem se koupala a opalovala, prostě normálka. Je tedy pravda, že jsem se hodně mazala, abych neměla strie - především jsem používala těhotenský pěstící olej od Saloos a Bi-oil. Mazání se mi vyplatilo, protože strii nemám ani jednu.

Zdroj: saloos.cz, kupkosmetiku.cz

Na konci pátého měsíce mi lékař doporučil odchod na nemocenskou, protože mám stojaté zaměstnání, kdy bývám 12 hodin na nohou bez přestávky, což by mohlo miminko ohrozit. Jistě víte, že mnohým těhotným bývá diagnostikována těhotenská cukrovka, ta se mi tedy nevyhla, ale měla jsem jen lehce zvýšené hodnoty, kvůli kterým jsem si musela pravidelně měřit výši cukru v krvi. Další neduh většiny těhotných - oteklé nohy a křečové žíly se mi taky nevyhly. Ale to mne naštěstí postihlo až v 8. měsíci a to především z důvodu velkých veder. 

Jaká byla má příprava na porod?

V prvé řadě jsem se nestresovala bolestí při porodu, nedívala jsem se na videa, jak porod probíhá, jen jsem načítala v chytrých knihách víc informací. Navíc jsem počítala, že od toho nejhoršího mi pomůže epidurál. Nejsem jedna z těch, kdo chodil na různé předporodní přípravy a kurzy, moc nevěřím tomu, že Vás někde naučí správně dýchat apod. Spíš jsem se snažila poradit si sama. V chytrých knihách jsem si načetla, že dobrou přípravou k porodu je pití čaje z maliníku a masáž hráze. K tomu jsem se na internetu dozvěděla, že existuje pomůcka - balónek Aniball, který Vás na samotný porod připraví, díky němu si samotný porod nacvičíte. 

Všechny tři věci jsem tedy kombinovala. Ve 37. týdnu těhotenství jsem začala s předporodní přípravou, která zahrnovala pití čaje z maliníku (ze začátku 1x denně a čím víc jsem se blížila k termínu porodu až 3x denně). Obden jsem praktikovala masáž hráze, pomocí speciálního olejíčku (používala jsem tento od Saloos), teda spíš manžel praktikoval, protože já bych se už těsně před porodem neohla. Masáž hráze slouží k zvýšení její elasticity, díky které je možné předejít nástřihu a také samotný porod probíhá lépe. Posledním dílkem do puzzle mé přípravy k porodu byl nácvik s balónkem Aniball, který je cit. z web stránek Aniball.cz : "Pomůcka pro snadnější porod Aniball účinným způsobem napomáhá posílení pánevního dna, pozitivně stimuluje poševní svalstvo a procvičuje střídavě napínání a uvolnění hráze během předporodní přípravy. Výsledkem cvičení je usnadnění vypuzovaní budoucího novorozence (jednodušší a rychlejší průběh vypuzovací fáze při porodu), zkrácení 2. doby porodní a významné snížení rizika nástřihu hráze." Laicky řečeno si nacvičíte vypuzování hlavičky novorozence prostřednictvím nafukovacího balónku, který během několika týdnů cvičení napumpujete do potřebného obvodu. Cvičení s balónkem mi bylo poprvé nepříjemné, nemohla jsem si nějak zvyknout na cizí těleso, které mám vypudit a nevěděla jsem jak se svým tělem pracovat. S každým dalším cvičením se ale zvedalo mé seběvědomí. Když jsem viděla, jak je ten balónek velký, říkala jsem si, že přece není možné, abych měla problém porodit. Po několika asi cca 12 cvičeních jsem se dostala na doporučených 30 cm.

Zdroj: web saloos.cz, aniball.cz, lekarna.cz

Jak jsem začala rodit? Jak probíhal porod? Pomohla mi potřebná příprava?

Můj porod začal kolem 1 hodiny ráno dne 27. 8. Den před porodem tomu ještě nic nenasvědčovalo, hlídala jsem sestře děti, pracovala jsem na zahradě, s manželem jsme byli na "rande" a měli pěkný večer. Prostě pohoda. V noci mne probudily křeče jako při menstruaci, ale nebyla to žádná hrůza, tak jsem ještě usnula. Kolem 2 začaly být kontrakce silnější a já jsem si začala počítat dobu, která mezi jednotlivými kontrakcemi uplynula. O půl třetí jsem budila manžela, že je to vážně tady a šla jsem se osprchovat a trochu upravit než pojedeme. Z domů jsem vyrážela s kontrakcemi po 5 minutách, postupně byly už asi co 3 minuty. Do porodnice jsme dorazili v 3:20. Následovalo vyšetření srdíčka miminka, během něho jsem měla už silné kontrakce, bylo to nepříjemné, ale dalo se to vydržet. Po tomto vyšetření byla řada na mne a paní doktorka už jen konstatovala, že jsem otevřená na 7 cm a jede se rodit. Bohužel mne zklamala zpráva paní doktorky, že na epidurál, se kterým jsem počitala a docela se jím uklidňovala už čas nebude.

Při příchodu na sál už přišla ta "správná" bolest. Porodní asistentka mne poslala převléci a řekla mi, že mám asi 5 minut na to, ať si zajdu na wc a do sprchy, než se půjde na věc. K tomu jsem se už ale nedostala, protože bolesti byly tak velké, že jsem prostě sprchu nezvládla. Jak jsem ležela na lehátku, bolest se jenom stupňovala, naštěstí byl se mnou celou dobu manžel, pustili jsme si mojí oblíbenou kapelu a ve chvílích kdy to bylo nejhorší jsem si zpívala. Sestup miminka byl vážně nejbolestivější, samotné tlačení už byla brnkačka. Porodní asistentka byla vážně skvělá, řekla mi jak mám tlačit a Emilka byla venku asi na 4 zatlačení. V tu chvíli, kdy jsem ji viděla jsem byla ten nejšťastnější člověk na světě.


Ve chvíli, kdy odezněla všechna ta bolest jsem byla strašně ráda, že jsem nebyla "líná" a vážně jsem s Aniballem poctivě cvičila, protože Emilka byla na světe v 5 hodin ráno, což bylo asi za 30 minut od příchodu do porodního boxu. Porod jsem měla bez poranění, nástřih nebyl třeba. Dokonce jsem si mohla po porodu odejít na pokoj po svých, což je prý celkem rarita. 



Pobyt v porodnici

Pobytem v porodnici nastalo pro mne to nejhorší z celého "porodu". Po porodu jsem neměla vůbec mléko a nevytvořilo se mi ani za celou dobu v porodnici a pak ani doma. Nastal kolotoč péče o malou, kojení, které nefungovalo, protože jak si nebylo co by malá jedla, takže pořád jenom plakala. A když jsem si říkala o nějaký příkrm, nebyla o tom ani řeč. Pořád jsem slyšela jenom ať to dál zkoušíme, že se rozkojím apod. Nakonec teda můj pobyt v porodnici vypadal takto - kojení (malá nic nevypila) 40 minut, dalších 40 minut odsávat a následně ji tou trochou nakrmit. Malá vůbec nespala, byla hladová, pořád plakala a hodně zhubla. Já jsem byla vystresovaná, chtěla jsem jít domů, ale kvůli jejímu úbytku váhy, nás nepustily. Teprve v pondělí (Emilka se narodila ve čtvrtek), přišla do práce jedna mladá sestřička, která když viděla náš stav okamžitě naordinovala příkrmy a to bylo hned něco jiného. Ve středu nás pustili domů a já jsem začala malou krmit Nutrilonem. Mléko se mi nevytvořilo ani doma, ale předpokládám, že to všechno bylo ze stresu, protože 14 dní před porodem taťka nemoci podlehl a své vnučky se nedožil. Nejsem jedna z těch, kdo by tyto smutné zprávy veřejně ventiloval, ale asi by příběh tak nebyl kompletní a neznaly byste příčinu ztráty mléka a nezdaru s kojením.


Doufám, že jsem to ve zkratce shrnula všechno, kdyby Vás ještě něco zajímalo, klidně se ptejte a pokud to bude v mých silách, určitě otázky zodpovím.

M.

23 komentářů:

  1. Jé Maru, tak to bylo opravdu krásné a jsem ráda, že jsi článek napsala. Většinou moc nekomentuji spíš čtu a rozvažuji kterou kosmetickou vychytávku si pořídím a kterou ne, ale dneska musím něco napsat :). Já děti miluju a z části i pracuji s dětmi, velice mě to baví a naplňuje a kdybych mohla, tak už si také takový krásný uzlíček štěstí pořídím, jen přítel chce ještě počkat..:) Já jsem velice emočně labilní nebo jak to nazvat :D a rozbrečí mě kde jaká krásná věc a musím říci, že i zde mi pár kapiček ukáplo, já to vždy se všema maminkama tak prožívám :) A tím jak všude čtu různé články a videa o těhotenství tak už jsem se o Aniballu také dozvěděla a jak jakmile přijde jednou řada na mě, tak si ho také pořídím. Je smutné, že celé této krásné události předcházela tato smutná zpráva a že se toho bohužel tatínek nedožil, ale jak se říká vše špatné je pro něco dobré. Tak moc vám gratuluji k tak krásné a zdravé holčičce a užívejte si ji jak jen to jde! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš a já jsem si myslela, že tenhle článek nebude zajímat (až na vyjímky, které si jej přály). Nic si z toho nedělej, že se jen tak dojmeš, je přece hezké, že jsi empatická a cítíš s jinýma :-)

      Vymazat
  2. Byla jsi moc statečná!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nic jiného mi nezbývalo :-) ale děkuji :-)

      Vymazat
  3. Máš nádhernú dcéru, prajem veľa zdravíčka a šťastíčka tebe aj malinkej. :)
    http://rebelliouslily.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za článek, určitě se mi jednou bude hodit, děti mám strašně ráda a přeji si i své, ale zatím si ještě říkám, že mám čas:-) Je mi moc líto, že během těhotenství jsi prožívala takový nápor na psychiku, že se Tvůj tatínek nedožil své vnučky a že jsi měla komplikace i se ztrátou mléka, ale jsi statečná, že jsi vše ustála. Máte nádhernou dcerušku, ať vám přináší jen radost:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si pořád říkala, že jsem mladá a času je dost a pak se najednou stalo :-) ono to asi příjde ve "správný čas" :-) ty si užívej s přítelem bydlení a až budete připravení, tak se dočkáš i miminka :-)

      Vymazat
  5. Mala je nadherna. Je super, zes mela tak porod v klidu, tedy v mezich. Ja se treba strasne bojim, jelikoz mamca mela hooodne komplikovane porody a ja spoustu veci mam po ni.
    Giveaway / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem se bála, že porod bude hrůza, sestra i mamka je snadné neměly. Ale asi ta příprava vážně pomohla, asi hlavně po té psychické stránce.

      Vymazat
  6. Malá kráska. :)

    Pozývam teba aj tvojich čitateľov na moju extra MEGA GIVEAWAY (4 súťaže v 1) v ktorej si môžeš zasúťažiť o poukážky ale aj o viac ako 40 pruduktov z kozmetiky, knihy či šperky

    OdpovědětVymazat
  7. Krásný článek. A zároveň smutný. Jsi moc statečná, Maru, že jsi se se všemi těžkými chvílemi poprala (co taky člověku zbývá). Emilka je rozkošná a přeji vám všem jen to nejlepší a pevné zdravíčko! Taky děkuju za tipy na přípravu na porod, sice teď ještě žádná mimča neplánuji, ale do budoucna se to hodí vědět :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, ono člověku nezbývá nic jiného než bojovat. Jsem ráda, že tě článek zaujal a třeba někdy do budoucna ti pomohl.

      Vymazat
  8. Ahoj taky nikdy nekomentuju, ale teď musím. To stejné co jsi prožívala po porodu ty, jsem zažívala i já. Jen se neobjevila žádná hodná sestra, a navíc jsem dostala i teploty a pobyt se protáhl na 9 dnů.Taťka zemřel 3 měsíce před narozením dcery.Až mě ta podobnost překvapila,pro ten komentář. Letos to bude 25 let. Emička je krásná a ať Vám dělá jen radost, hodně zdraví a štěstí přeji....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V té porodnici to je děs běs, že? Myslela jsem, že už medicína i přístup k "pacientům" pokročil, ale evidentně ne a jednali s námi jako s absolutně neschopnýma. Je mi jasné, že i tobě taťka, i po těch letech, stále chybí, tak jako nám. Ale musíme doufat, že to všechno vidí tam ze shora.

      Vymazat
  9. Ahoj taky nikdy nekomentuju, ale teď musím. To stejné co jsi prožívala po porodu ty, jsem zažívala i já. Jen se neobjevila žádná hodná sestra, a navíc jsem dostala i teploty a pobyt se protáhl na 9 dnů.Taťka zemřel 3 měsíce před narozením dcery.Až mě ta podobnost překvapila,pro ten komentář. Letos to bude 25 let. Emička je krásná a ať Vám dělá jen radost, hodně zdraví a štěstí přeji....

    OdpovědětVymazat
  10. Maru, planujete do budoucna jeste sourozence?Ja jsem po hodne probdelych nocich tvrdila, ze Hynecek bude jedinacek, ale ted po pul roce se to otocilo a jeste jedno mimino bych si prala, nejlepe sestricku se jmenem Nina:)
    Jinak je mi moc lito, co se prihodilo, zivot neni pericko, jak rika manzelova babicka...
    Obdivuju jak ses pripravovala, ja se skoro nemazala, nemasirovala a nastesti bez strii, bez nastrihu...Ale rikam si, ze pokud to pude, tak podruhe bude poctivejsi:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás asi podruhé nebude :-) my jsme vždycky chtěli jen jedno dítě, ale říkali jsme si, že třeba někdy adoptujeme. No uvidíme, co život zavelí :-)

      Vymazat
  11. krásne napísané! si statočná, napriek všetkým okolnostiam.
    Máte nádhernú dcérku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel to není o statečnosti, ale nic jiného člověku nezbývá než se s tím poprat. A děkuji za přání :-)

      Vymazat
  12. Moc pěkný článek se spoustou užitečných tipů! :) Jsi moc statečná a Emilka je moc krásná. Ať vám dělá samou radost!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že tě článek zaujal :-) děkujeme za přání k narození Emilky :-)

      Vymazat