Hezkou sváteční neděli, děvčata,
dneska tu mám pro Vás hodně netradiční článek, jaký u nás na blogu ještě nikdy nebyl. Tentokrát se bude týkat mých tří nejoblíbenějších knižních sérií, jsou to knihy, které miluju a nikdy se mi snad neomrzí. Abych řekla pravdu nejsem úplně největší čtenář, protože žánrů, které by mne bavily moc není, jsem ta generace, která "vyrostla" na fantasy a to mi zůstalo v srdci do dnes. Je sice pravda, že si občas přečtu nějakou tu detektivku, drama nebo něco ze života, ale je to v poměru k mé fantasy lásce velice málo.
Je mi jasné, že už tušíte, která knižní série bude na prvním místě. Ano, je to Vámi jistě očekávaná série o mladém kouzelníku Harry Potterovi. Přesně si pamatuji, když jsem Harryho četla poprvé. Bylo mi 16, byla jsem na lyžařském výcviku a od kamarádky jsem chtěla půjčit nějakou knihu, ať tam mám co po večerech číst. Upřímně řečeno, docela jsem Harrym pohrdala, myslela jsem, že to bude nějaká kniha pro děti a já přece jako "dospělá" nebudu číst takové blbosti. Ale po pár kapitolách se z Harryho stala závislost, Kámen mudrců jsem přečetla hned a během pár dní jsem přečetla i další dva díly, které byly v té době vydány.
S Harrym se rozvinula moje závislost na fantasy a tak jsem hodně hledala spřízněné duše, které tenhle svět knih a zajímavých postav také baví. Kolem těch 16 let jsem začala chodit do různých chatovacích skupin zajímající se právě o fantasy (a sci-fi) literaturu. A už na výsluni nebyl jen Harry Potter, ale poznala jsem i další zajímavé postavy a knihy, a hlavně jsem přešla i k trochu náročnějšímu stylu vyprávění. Přesně tím prvním krokem k "dospělé" fantasy, jak vyprávěním, tak i dějem byla pro mne Sága o Zaklínačovi. Vše, co jsem dosud četla byly "pohádky" pro děti, ovšem tady se v středověkém kabátě schovává velká dávka temnoty, sexu, násilí a něčeho, co nás nutí přemýšlet o světě. V tom všem se schovávají ty pohádkové postavy, draci, fauni, elfové...
To, že většina z Vás seriál Hra o trůny viděla, o tom nepochybuju. Myslím, že ale většina ji nečetla. Tato série, která je opravdu vhodná pro náročnější čtenáře, mne dostala. První kapitoly však pro mne byly utrpením, ztrácela jsem se v tom množství postav, míst a nemohla jsem se do ní pořádně začíst. Když jsem se, po nějaké té stovce stran, začala v tom všem orientovat, nemohla jsem přestat číst. Ten styl psaní, neustálé nečekané zvraty v knize mne dostaly. Prakticky se vůbec nedalo předvídat jak která kapitola skončí a po celou dobu čtení mne to udržovalo v napětí. Na to, že mají všechny knihy stovky stran a já nemám příliš prostoru pro čtení, jsem je zhltla rychle a netrpělivě vyhlízím další díl Vichry zimy, který se snad co nejdříve objeví v našich knihkupectvích.
Doufám, že Vás tento netradiční článek bavil a že jste si ho s chutí přečetly. Určitě budu ráda, když mi doporučíte nějakou knihu, která bavila Vás nebo mi klidně napište i která kniha Vás nebavila, abych se ji při výběru dalšíh čtení vyhla.
Užijte si dnešní den, věnujte se rodině a přátelům a ať večer najdete pod stromečkem vše, co si přejete!
M.